Kam na výlet

Moravský kras

Jeskyně Výpustek Moravský kras

Moravský kras je největším regionem s nejširším spektrem krasových jevů v České republice. V Moravském krasu se nacházejí v podstatě všechny krasové útvary. Moravský kras se vyznačuje poměrně malým počtem závrtů, kdy tyto závrty jsou na jihu vyplněny jurskými, částečně zpevněnými písky, a naopak - na severu se nacházejí závrty zející. Hloubka závrtů v Moravském krasu je přibližně 10 až 20 m.

Všeobecně je povrch Moravského krasu kryt reliktní terra rosou s příměsí spraše a čtvrtohorních zvětralin.

Moravský kras leží v geomorfologickém celku Drahanská vrchovina a rozkládá se v severní oblasti Jihomoravského kraje. Téměř plochý povrch vápencového území je mírně ukloněn k jihu a odvodňován Punkvou, Křtinským potokem a Říčkou do Svitavy a Svratky.

Rozhledna Podvrší u Veselice

Rozhledna Podvrší u Veselice

Rozhledna na kopci Podvrší u Veselice je od roku 2001 jedním z vyhledávaných turistických cílů v regionu Moravský kras a okolí. Každoročně rozhlednu Veselice Podvrší navštíví přibližně 20 000 návštěvníků.

Rozhledna Podvrší u Veselice láká na pořádání zajímavých akcí, které v jejím areálu organizuje sdružení Veselická kaplička či Osadní výbor Veselice.

Rozhledna Podvrší u Veselice stojí v těsném sousedství cyklotrasy č. 5116 - Blansko - Boskovice a její výraznou předností je blízkost od Veselice, odkud se k ní dostaneme pohodlnou vycházkou z parkoviště u Kulturního domu.

Zde se rovněž nachází Informační a prodejní místo místních produktů, kde je možné v době otevření rozhledny získat potřebné informace o regionu a současně si zakoupit místní produkty z regionu Moravský kras a okolí.

Nový hrad u Adamova

Novy hrad u Adamova

Nový hrad u Adamova byl postaven roku 1493 bratry Dobešem a Benešem Černohorskými z Boskovic. K vybudování Nového hradu byl použit materiál z rozbořeného Starého hradu, který se původně jmenoval Nový hrad a Starým hradem začal být nazývám v lidovém podání až po dokončení dnešního Nového hradu

.Nový hrad je opravená zřícenina nad údolím řeky Svitavy mezi Blanskem a Adamovem v katastru obce Olomučany.

Vznikl na místě staršího předsunutého opevnění tzv. Starého hradu, který posléze zcela nahradil.

Ze Starého hradu se do současnosti zachovaly malé zbytky zdí, terénní deprese a dva široké příkopy, zatímco hradby Nového hradu stojí prakticky v původní výšce.

Jihozápadně od Nového hradu se na druhé straně příkopu, kterým v současnosti prochází přístupová cesta ke hradu, nachází dobře zachovalé vyvýšené obléhací stanoviště Uhrů opevněné příkopem a valem.

Od roku 1958 je hrad chráněn jako kulturní památka ČR.

Stará huť u Adamova

Stará huť u Adamova

Národní kulturní památka umístěná v památkové rezervaci Stará huť u Adamova ( Huť Františka ) se nachází v Josefovském údolí Křtinského potoka před jeho ústím do Svitavy v Adamově u silnice do Olomučan či Křtin.

V širokém okolí již od 8. do 12. století pracovaly železářské hutě zpracovávající místní ložiska limonitických rud.

Nejpozději na přelomu 15. a 16. století vznikl nedaleký železářský hamr ( tzv. Althamr ) a v roce 1746 zde byla založena huť s vysokou pecí nazvanou Františka.

Palivem bylo dřevěné uhlí, které se získávalo pálením dřeva v milířích. Provoz hutě byl ukončen v roce 1877.

Dominantní stavbou huti je zachovaný skelet vysoké dřevouhelné pece o výšce 10 metrů se základnou o rozměrech 12x12 metrů.

Spolu s budovou modelárny z počátku 19. století, hutním hostincem Švýcárnou, zavážecími rampami, dvojicí pecí na pálení vápna a několika obytnými stavbami byl v roce 1971 vyhlášen první (a jedinou) technickou rezervací v tehdejším Československu.

Zámek Rájec nad Svitavou

Zámek Rájec nad Svitavou

Předchůdci současného zámku Rájec nad Svitavou byly ve středověku dvě tvrze. Existence starší z nich je předpokládána již ve 13. století, společně s novější je v pramenech doložena ve století 14. a 15.

Tvrze byly pobořeny nejprve zřejmě za domácích válek mezi markrabětem Joštem a jeho bratrem Prokopem, posléze roku 1431 při nájezdu husitských vojsk; naposledy zmíněny jako pusté roku 1446.

Pravděpodobnými zakladateli tvrzí byli příslušníci vladycké rodiny pánů z Rájce, v jehož vlastnictví zůstaly až do poslední čtvrtiny 14. století.

Větší z tvrzí je lokalizována do místa zvaného Hradisko severozápadně od Rájce-Jestřebí, menší do blízkosti současného zámku, nicméně přesná poloha ani podoba není známa.

Tvrze byly společně s panstvím postupně ve vlastnictví vladyckého rodu pánů z Rájce, pánů z Kunštátu, z Lomnice a nakonec se už jako zpustlé staly součástí majetků olomouckého biskupa Pavla z Miličína.

Městys Sloup

Městys Sloup

První písemná zmínka o obci Sloup pochází z roku 1373, kdy jeho část držel Sulík z Konice.

Část vsi patrně náležela k otaslavickému panství, protože ji po smrti svého nevlastního bratra Jana Pušky z Kunštátu nejml. zdědila jeho nevlastní sestra Machna z Valdštejna.

Ta roku 1463 pohání Půtu ze Sovince a Doubravice, který v té době vlastnil hrad Holštejn, že jí protiprávně drží vsi Sloup, Šošůvku, Gadišinu, Bohdalůvku, Svatoňůvku, Vaňkouš, Hartmanice a les Bič.

Koncem 15. století měl ve Sloupu majetek Jakub ze Šárova, který ho prodal i s mlýnem roku 1491 Ludmile z Kunštátu, jež byla manželkou Vratislava z Pernštejna. Ves se tak stala součástí plumlovského panství.

V roce 1587 koupil vesnice Sloup, Šošůvku a pustou ves Bohdalevsko Bernard z Drnovic na Rájci.

Od této doby se stala obec součástí rájeckého panství, které vlastnili od roku 1667 Rogendorfové a od roku 1763 Salmové.

V roce 2000 získala obec 1. místo v 6. ročníku soutěže o titul Vesnice roku. Od 23. ledna 2007 byl obci vrácen status městyse.

Zámek Lysice

Zámek Lysice

V současné době má zámek barokní podobu, ale vznikl na místě vodní tvrze pánů z Kunštátu, o které první zmínka pochází z počátku 14. století. Renesanční přestavba proběhla koncem 16. století. Tehdy byly také položeny základy zámecké zahrady.

Barokní stavební fáze zámku, provedená patrně v letech 1705-1711 za vlády hraběte Antonína Amata Serényiho byla s největší pravděpodobností uskutečněna brněnským stavebním mistrem Mořicem Grimmem.

Na počátku 19. století získali Lysice Dubští z Třebomyslic, kterým zámek s přilehlým panstvím patřil až do roku 1945.

Mezi nejznámější členy rodu patřila rakouská spisovatelka Marie, provdaná Ebner von Eschenbach, která na zámku často pobývala a tvořila.

Stavba prošla výraznými stavebními úpravami v 2. polovině 19. století podle projektu stavebního mistra Kajetána Vašíčka; je pravděpodobné, že do podoby přestaveb zasáhl i diletující architekt a tehdejší majitel zámku hrabě Emanuel Dubský z Třebomyslic.

Kromě vnitřních interiérů je zde možno navštívit okrasnou zahradu s oranžerií a skleníky a nevšední kolonádu přiléhající přímo k zámku.

Hrad Boskovice

Hrad Boskovice

Hrad byl založen pravděpodobně již v 1. polovině 13. století. Z roku 1222 je znám šlechtic Jimram z Boskovic, který však patrně sídlil na opevněném sídle, které stálo na místě, zvaném Bašta, případně někde jinde.

Pravděpodobně ještě tento původní hrad byl roku 1312 dobyt vojskem Jana Lucemburského, protože majitel Arkleb z Boskovic byl proti němu v odboji. Král Arklebovi na přímluvu panstva odpustil a jeho majetek mu roku 1313 vrátil. Ten postavil nové sídlo na místě současného hradu.

V moravských markraběcích válkách se Arklebův vnuk Jan Ozor z Boskovic postavil proti markraběti Joštovi, což mělo za následek trestnou výpravu. Při té byl hrad obléhán a dobyt. Jošt hrad zabavil a roku 1398 ho přidělil svému straníkovi Erhartovi z Kunštátu s povolením, že ho může obnovit.

Na počátku husitských válek držel Boskovice Viktorín z Kunštátu, avšak hrad zřejmě dobylo a obsadilo vojsko biskupa Jana Železného.

Roku 1424 byl však hrad znovu dobyt husity a poté zůstal v rukou pánů z Kunštátu až do roku 1458, kdy jej nově zvolený král Jiří z Poděbrad vrátil jako úhradu dluhů Vaňkovi Černohorskému z Boskovic.

Zámek Boskovice

Zámek Boskovice

Zámek Boskovice je empírový zámek ve městě Boskovice. Pochází z počátku 19. století.

Na místě dnešního zámku stával dominikánský klášter.

Po zrušení tohoto kláštera zde byla zřízena na krátko manufaktura. Přestavba komplexu na zámek byla provedena v letech 1819-1826.

Prvními majiteli byli Ditrichštejnové, kteří byli zároveň majiteli místního hradu. Ty roku 1856 vystřídali Mensdorffové, kteří jej vlastnili do roku 1950, kdy jim byl majetek znárodněn.

V zámku pak našlo sídlo Muzeum Boskovicka. Rodině Mensdorffových byl vrácen opět v roce 1991.

V roce 1648 bylo boskovické panství předáno bratřím Karlu Františkovi, Oldřichu Deziderovi a Janu Bohuslavovi, svobodným pánům ze Zástřizl.

Jan Bohuslav se svojí chotí Zuzanou Kateřinou Prakšickou ze Zástřizl založili dominikánský klášter, jehož fundaci schválil roku 1684 král Leopold I.

Stavba kláštera byla realizována na nezalesněné stráni zvané „Sychrov“ jižním směrem od tehdejšího města Boskovice v první polovině devadesátých let 17. století.

Město Boskovice

Město Boskovice

Boskovice jsou město v okrese Blansko 33 km severně od Brna na hranicích Drahanské vrchoviny. Historické jádro města včetně ghetta je od roku 1990 městskou památkovou zónou.

Boskovice jako trhová osada byla založena pravděpodobně ve 13. století. Z archeologických nálezů však lze usuzovat, že osídlení v těchto místech je daleko starší.

První uvedení názvu Boskovice je z roku 1222, kdy Jimram z Boskovic byl svědkem vydání listiny Přemyslem Otakarem I.

O sto let později, roku 1313, je datována první zmínka o Boskovickém hradu.

První písemná zmínka přímo o městě samotném pochází z roku 1413. V roce 1463 v Praze povoluje král Jiří z Poděbrad Boskovicím pořádat jarmark a výroční trhy na den svatého Víta.

V roce 1759 bylo prvně v boskovických listinách použito názvu „město Boskovice“.

K povýšení na město tedy pravděpodobně došlo za vlády Marie Terezie (1740–1780). Za vlády jejího syna Josefa II. byl v Boskovicích zřízen magistrát, ale také odňato hrdelní právo, které Boskovice měly právo užívat od roku 1255.

Město Blansko

Zámek Blansko

Blansko leží na železniční trati Brno-Česká Třebová a vzhledem k tomu, že je východiskem turistických cest do oblasti Moravského krasu je nazýváno bránou Moravského krasu.

Toto slovní spojení si Blansko nechalo v roce 2009 zaregistrovat jako ochrannou známku.

První písemná zmínka o dnešním Starém Blansku rozkládajícím se na pravém břehu Svitavy se objevuje v Letopise tzv. Kanovníka vyšehradského a váže se k roku 1136. 

Z první poloviny jedenáctého století pocházejí střepy keramiky, které byly v roce 2017 nalezeny při stavebních pracích u blanenského kostela.

Blansko se s dalšími osadami následně stává majetkem olomouckého biskupství a jeho držitelé jej dostávají jako léno.

Centrem tohoto panství se stal v 2. polovině 13. století hrad Blansek východně od Blanska. 

Roku 1277 založil olomoucký biskup Bruno ze Schauenburku na levém břehu řeky novou osadu, která se jako tzv. Nové Blansko stala jádrem pozdějšího města.

Hrad Svojanov

Hrad Svojanov

Hrad Svojanov patří právem k nejstrašidelnějším hradům v Evropě. Hrad Svojanov založil kolem roku 1224 královský purkrabí Svéslav z Bořitova. Roku 1250 je uváděn jako kastelán hradu Kuna ze Zbraslavi. Svojanov tedy patří k nejstarším kamenným hradům v našich zemích.

Roku 1265 založil král Přemysl Otakar II. nedaleké královské věnné město Poličku, s jehož dějinami se historie hradu často prolínala.

Král Přemysl dal hradu Svojanovu nové v té době módní německé jméno Fürstenberg (Knížecí hora), ale toto pojmenování se neujalo.

Hrad tehdy plnil účel strážní pevnosti, zajišťoval ochranu nad zemskou obchodní stezkou spojující Brno s Litomyšlí a zároveň střežil historickou zemskou hranici mezi Moravou a Čechami.

Hrad tedy byl velmi pevný. Jeho dominantu dodnes tvoří válcová věž zvaná hláska, proti přístupové cestě se obracející ostrým břitem.

Hrad obepíná mohutná hradba, jejíž síla zdiva dosahuje místy až 8 metrů.

Původní raně gotický palác se dodnes dochoval ve zdivu nynějšího paláce empírového.

Mohyla Míru

Mohyla Míru

Mohyla míru je prvním mírovým památníkem v Evropě. Historicky je spojena s bitvou u Slavkova a stojí na Prackém kopci asi kilometr jižně od obce Prace, v místě rozhodujícího vítězství Francouzů nad Rusy a Rakušany. Je chráněna jako kulturní památka České republiky.

Mohyla míru vznikla mezi lety 1910 a 1912. Iniciátorem stavby byl vlastenecký brněnský kněz a pedagog Alois Slovák. Navrhl a postavil ji významný český architekt Josef Fanta.

Budova je realizována v secesním stylu a zpodobňuje staroslovanskou mohylu.

Stavba je vybudována z lomového kamene a tvoří ji čtyřboký komolý jehlan, vysoký přes 26 metrů.

Zakončena je 10 metrů vysokým měděným starokřesťanským křížem spočívajícím na zeměkouli a zdobeným reliéfními motivy.

Uvnitř památníku najdeme čtvercovou 10 x 10 metrů velkou kapli s oltářem z mramoru. Pod podlahou kaple je umístěno ossarium neboli kostnice, v níž jsou uloženy ostatky nalezené v prostoru bývalého bojiště.

Nedaleko památníku se nachází objekt Muzea Brněnska s expozicí Bitvy tří císařů.

Zámek Kunštát

Zámek Kunštát

Hrad Kunštát z 13. století přestavěný na renesanční zámek a později klasicistně upravený se vypíná na výběžku ploché výšiny jihozápadně nad stejnojmenným městem v okrese Blansko a je chráněn jako národní kulturní památka.

Hrad byl založen již v první polovině 13. století Kunou ze Zbraslavi a Kunštátu, synem Gerharda ze Zbraslavi, který se na hradě uvádí roku 1279. 

V druhé polovině 15. století začala výstavba předhradí a štítové zdi. Stavebníkem byl český král Jiří z Poděbrad, a proto se věž v přehradí nazývá Poděbradskou. 

Roku 1529 získal hrad Jan Černčický z Kácova. Ten začal provádět renesanční přestavbu a hrad dostal podobu zámku. 

Posledními šlechtickými majiteli zámku byli od roku 1903 Coudenhove - Honrichsové, kteří jej zdědili. V roce 1912 se správy velkostatku ujala komtesa Františka Leopoldina Marie, která se roku 1916 rozhodla pro vstup do Kongregace sester Těšitelek Božského srdce Ježíšova.

V roce 1939 převedla vlastnické právo na zámek Kunštát na Kongregaci sester Těšitelek Božského srdce Ježíšova.

Městys Křtiny

Poutní areál ve Křtinách

Městys Křtiny se nachází v Moravském krasu v okrese Blansko, kraj Jihomoravský, zhruba 16 km severovýchodně od centra Brna a 10 km jihovýchodně od Blanska. Křtiny jsou považovány za vstupní bránu do střední části Moravského krasu a patří k mariánským poutním místům.

Hromadné poutě do Křtin jsou doloženy až v 17. a 18. století, kdy zdejší poutě patřily k nejnavštěvovanějším.

Již na počátku 17. století přicházelo tolik poutníků, že o velkých poutích museli vypomáhat i kněží z Brna. Například roku 1720 zde bylo zaznamenáno 41 tisíc poutníků.

Roku 1996 byl Křtinám udělen znak – ve stříbrném štítě zelený vykořeněný jehličnatý strom, a prapor – na bílém listu zelený vykořeněný jehličnatý strom v poměru šířky k délce listu 2:3. Symbol stromu pochází ze staré obecní pečeti.

S účinností od 1. prosince 2006 byl 10. listopadu 2006 obci vrácen status městyse.

U příležitosti první písemné zmínky o obci se každoročně pořádá Den Křtin. Jeho součástí jsou jarmark řemesel, koncerty a výstavy. 

V roce 2017 Křtiny zvítězily v krajském kole soutěže Vesnice roku.

 

Město Kroměříž

Arcibiskupský palác v Kroměříži

Kroměříž byla v roce 1997 vyhlášena nejkrásnějším historickým městem České republiky a o rok později byl zdejší Arcibiskupský zámek spolu s Květnou a Podzámeckou zahradou zapsán na listinu světového kulturního dědictví UNESCO. Město bylo založeno olomouckým biskupem Brunem ze Schauenburka roku 1260.

Olomoučtí biskupové v Kroměříži vybudovali reprezentativní letní sídlo a přemístili sem část správy diecéze. V době moravských markraběcích válek zde našel útočiště Jan IX. ze Středy.

Za husitských válek, kdy byl biskupem Jan XII. Železný, město značně utrpělo.

Biskup Stanislav I. Thurzo zahájil na přelomu 15. a 16. století přestavbu gotického hradu na zámek.

Roku 1550 udělil biskup Jan Skála z Doubravky, který byl i významným historikem a spisovatelem, výsady kroměřížskému mlynářskému cechu.

Biskup František z Ditrichštejna zahájil počátkem 17. století stavbu františkánského kláštera. Za třicetileté války město hodně utrpělo dvakrát za sebou nájezdem švédských vojsk (1643 a 1645) a následně morem.

Město Prostějov

Divadlo v Prostějově

První historická zmínka o vsi Prostějovice pochází  z roku 1141. Do poloviny 13. století se vyvinula ve významnou trhovou ves.

Tehdy sem byli pozváni němečtí osadníci, kteří v místě dnešního nám. T. G. Masaryka založili novou osadu, na niž přešla práva osady původní.

Prosperitu městu přinesl vznik židovského města a především po roce 1490 více než stoletá vláda rodů Pernštejnů, jejichž majetkem se město stalo. 

Roku 1495 zahájilo město výstavbu kamenných hradeb se čtyřmi branami s baštami. V letech 1521 až 1538 si měšťané vybudovali renesanční radnici.

V Prostějově se nacházela významná židovská komunita, jež byla v 18. a 19. století druhou nejpočetnější židovskou komunitou na Moravě. 

V Prostějově se narodil významný český vědec Otto Wichterle, gotický stavitel Matěj Rejsek, filozof Edmund Husserl, malíř Alois Fišárek a básník Jiří Wolker.

Centrem města je náměstí, jež dnes nese jméno T. G. Masaryka, s dominantou Nové radnice s 66 m vysokou věží a orlojem, další dominantou je barokní morový sloup se sochou Panny Marie z roku 1714.

JAHHO.cz
Pagerank změřil www.CZIN.eu