Historie Podvrší a Hospůdky na kasárnách

Moravský kras

Moravský kras patří mezi nejvýznamnější krasové oblasti ve střední Evropě. Na celém území je známo více než 1100 jeskyní, z nichž pět je přístupných veřejnosti. Punkevní jeskyně s možností plavby na podzemní říčce Punkvě spojené s prohlídkou dna propasti Macocha, Kateřinská jeskyně, která je známá unikátními hůlkovými stalagmity, Jeskyně Balcarka s bohatou a barevnou krápníkovou výzdobou, Sloupsko-šošůvské jeskyně, tvořené mohutnými chodbami a podzemními propastmi a Jeskyně Výpustek s bohatou vojenskou historií.

Nejstarší písemná zmínka 

V krajinné oblasti Moravského krasu se nachází od roku 1960 sloučené obce Vavřinec, Veselice, Suchdol a Nové Dvory. Podle nejstarších písemných dokladů osada Veselice náležela ke statku blanenskému a je zmiňována již roku 1267 v souvislosti s blízkým hradem Blansek.

Rájecký šlechtic Antonín Karel Salm-Reifferscheidt přikoupil roku 1766 k rájeckému nově i celé blanenské panství se všemi vesnicemi. Od tohoto data je Veselice s přináležejícími polnostmi, lesy i kopcem Podvrší navždy spjata s osudy rájeckých Salmů.

Hugo Karel František (* 9. 11. 1832 - †12. 5. 1890)

Rod Salm-Reifferscheidtů

Salm-Reifferscheidt-Raitz je moravská linie šlechtického rodu Salm-Reifferscheidtů, pocházejícího z oblasti dnešního Beneluxu a vlastnícího rozsáhlé statky v Porýní. Zakladatelem byl starohrabě Antonín Karel Salm-Reifferscheidt (* 6. 2 1720 - † 5. 4 1769), který se 1. září 1743 oženil s hraběnkou Raffaelou z Rogendorfu (* 15. 5 1726 - † 4. 9 1807) a 23. 3 1763 koupil od jejích bratrů rájecké panství (Raitz), čímž položil základy rodového dominia na jihu Moravy. To se po přikoupení sousedního blanenského panství v roce 1766 rozrostlo na cca 13 500 ha a stalo se jedním z nejrozsáhlejších na Moravě. Záhy po koupi Rájce nad Svitavou nechal vybudovat na vyvýšenině nad obcí nové reprezentační sídlo, po němž se začal psát „Salm-Reifferscheidt-Raitz“. Rod, povýšený později do knížecího stavu, patřil k nejvýznamnějším moravským pozemkovým vlastníkům až do roku 1945.

Knížecí titul a rodové majetky na Blanensku dědí nejstarší ze synů - Hugo Karel František (* 9. 11. 1832 - †12. 5. 1890), poslední významný představitel rodu, v jehož době hospodářské úspěchy Salmů vyvrcholily. Majetek fakticky spravoval od roku 1878, kdy jeho otec ovdověl a odešel do ústraní, skutečnou hlavou rodu s oprávněním používat knížecího titulu se však stal na pouhé dva roky až roku 1888 (při této příležitosti věnoval obci rájecké sochu sv. Floriána, umístěnou původně na náměstí, dnes vedle hasičské zbrojnice). Podobně jako předkové se pohyboval v politických kruzích, především vykonával funkci c. k. komořího císaře Františka Josefa I., avšak nemenší pozornost věnoval rodovému majetku – právě za něj slavily největší úspěchy a prosperitu blanenské železárny. Byl milovníkem umění – mecenášem i sběratelem –, pěstoval styky s nejednou významnou osobností, z nichž mnohé společně s manželkou hostil na zámku v Blansku, kde vznikl v 70. letech 19. století proslulý kulturní salon, nechyběly ani vyjížďky do Moravského krasu. Přední postavou tohoto salonu byla právě jeho manželka Elisabetha Liechtensteinová (* 13. 11. 1832 - † 14. 3. 1894), s níž se oženil 12. 6. 1858.

Část rodiny odešla do zahraničí krátce po druhé světové válce, v Československu zůstali Marie Elisabetha, Hugo Maria a jejich matka Leopoldina. Vzhledem k tomu, že rodina neměla žádné příjmy, pracovali (kromě Leopoldiny, jíž byla vyměřena nízká penze) v různých zaměstnáních – Marie Elisabetha nejprve v Metře Blansko a později v ČSAD Brno jako řidička nákladního auta; roku 1957 s manželem a matkou emigrovala do Rakouska, kde se živila jako pojišťovací agentka. Hugo Maria byl zaměstnán v blanenské Metře, bydlel ve vyhrazených místnostech na zámku a poté v č. 378 v Rájci jako podnájemník. Roku 1964 vycestoval s povolením úřadů do Rakouska. Marie Elisabetha Salmová se po roce 1989 vrátila do ČR.

Jihozápadně od vesnice, při starobylé cestě z Veselice k Blansku, se v minulosti nacházela dnes již zaniklá osada jménem „Vrchov“. V zalesněné nevelké oblasti se k dnešním dnům zachoval pouze název, osada nenávratně zmizela, ale název Podvrší zůstal.

Bývalé muniční sklady ČSLA ve Veselici

Rozhledna Podvrší

Ve výšce 590 m n.m. na kopci Podvrší byl ve 20-tých letech minulého století triangulační bod, sloužící k zeměměřickým pracím. Současně zde vznikla také první rozhledna – vybavená dřevěnými žebříky, sahající do výšky 21 m nad samotný kopec. Tahle první rozhledna byla zbourána v roce 1947.

Hospůdka jako původní muniční sklad

Nedlouho po odstranění turistické rozhledny si Podvrší a blízkou lesní trať Stodůlky započala přivlastňovat Československá armáda, a to bez souhlasu původních vlastníků. Taková byla doba. V letech 1952 – 1956 bylo zbudováno pro potřeby armády několik ženijních muničních skladů ve Stodůlkách a budova kasáren v Podvrší. Nově vystavěná kasárna pod kopcem sloužila pro rotu vojáků. Strážní oddíl tvořil velitel a přibližně dvacetpět vojáků, řidič a dva kuchaři. Vojenský útvar 5055 působil v Jaroměři a Hněvkovicích od října 1958, když byl zřízen jako 4. armádní ženijní sklad s 1. pobočkou, která až do roku 1965 používala své vlastní krycí číslo VÚ 7760. V září 1965 došlo k přejmenování útvaru na 4. okruhový ženijní sklad a jeho součástí byl i předsunutý sklad ženijní munice ve Veselici.

Změny po roce 1989

Po změně politického režimu byly muniční sklady ve Stodůlkách vyprázdněny a využívány pouze pro civilní účely. Budova kasáren v Podvrší byla stále využívána armádou ČR jako školicí středisko. Roku 1999 kasárna, komunikace a okolní lesní pozemky o rozloze 258 ha byly navráceny původním vlastníkům rájeckého panství - dědicům rodiny Salmů. Samotné objekty muničních skladů ve Stodůlkách nebyly navráceny, ale potomkům Salmů byly státem prodány v roce 2010.

Zanedbaný objekt kasáren je majiteli pronajímán a po určitý čas sloužil jako rekreační středisko. Příchodem nového nájemce od jara 2017 dochází po celkové rekonstrukci k zásadní změně činnosti a novému provozu na bývalých kasárnách.

 

JAHHO.cz
Pagerank změřil www.CZIN.eu